KRIVÁŇSKÁ MALÁ FATRA / září 2011
2.den pátek 16.9.2011 - Vrcholový den. Nalehko kolem Stohu na vrchol Velkého Rozsutce a zpět na chatu.
Ráno je spíše ospalé, k snídani polévka ze včerejšího dne a ranní očista na pokoji. Balíme pouze malé batohy, klíče od cimry do kapsy a jde se vzhůru na Poludňový grúň. Po ránu je rosa a před námi vyrazilo pár prvních duší, za námi jdou také další opozdilci. Chatě se vzdalujeme po úzké pěšině, jejíž povrch je navlhlý, mění se v mazlavé blátíčko a stálý nepříjemný sklon nám postup neusnadňuje. Klouže to jako ďas, jsem zvědavý, jak půjdeme příští den s plnou zátěží na chatu pod Chlebom. Ale to je až zítra, teď dosahujeme Grúň, chvilku oddechneme, fotím zdejší bodláky a jde se na vrstevnici pod Stohem. Je to jakási zkratka vyhýbající se vrcholu Stohu a vede přímo do sedla pod Velkým Rozsutcem. Zde je ale bahna už tolik, že je umění na rozšlapané cestičce místy udržet rovnováhu. Pohled na Rozsutec zespoda z vrstevnice pod Stohem je moc zajímavý, zejména s vyfocenými plody jeřabin v popředí.
Pohled od vrstevnice podél svahu Stohu
Podzim se pomalu vkrádá do oblasti Malé Fatry. Signalizují jej barvící se plody jeřabin.
V sedle si dáváme oraz ve stínu. Po průchodu stezkou kolem Stohu pociťujeme sílu teplého počasí, je celkem dusno a malý odpočinek se šikne. Pod námi je už vidět do středu sedla Medziholie. Vyšlapané cesty spojující se do středu jsou vidět pěkně při výstupu vzhůru k vrcholu.
Sedlo Medziholie
Spojující se cesty vytváří v sedle ornament.
Snaživců je nás dost, zástupy lidí se navzájem míhají jak ve směru vzhůru, tak i dolů. Vápenitá cesta je plná kamení, bahno zde však není, sem tam řetěz a postupně se objevují první výhledy na rozkošnou Malou Fatru.
Výhled z temena Velkého Rozsutce
Z vápencové skály lze pozorovat okolní zvlněné pohoří.
Čeká nás poslední řetěz a stojíme na horní plošině, poblíž je k dosažení vrcholový kříž. O focení u něj je velký zájem, tak se necháváme zvěčnit a pak si procházíme okolní výhledy s postupným výdechem po výstupu a ujasňováním si polohy kopců obklopujících zdejší místo. Jako z letadla je vidět Terchová, Štefánová, Boboty a také přilehlý Malý Rozsutec.
Malý Rozsutec
Vzadu pod námi se vypíná Malý Rozsutec. Okolí vrcholů lze prozkoumat po různorodých vyšlapaných cestičkách. Tolik času ale nemáme.
Sestup je celkem náročný, po kamínkách to klouže a často musíme zastavovat a ulehčit kolenům. V sedle je nám už hej. Scházíme do Štefánové, kde chvíli posedíme u piva a pak zpět na chatu do kopce. Tuto cestu známe ze včera, s malými batohy se jde o poznání lépe. Na chatě nás čeká poslední noc. Žádní spolunocležníci k nám nepřibudou, zůstáváme tedy na pokoji sami a můžeme (doslova) chrápat o sto šest. Prostě pohodička a komfort chaty na Grúni.
