KRIVÁŇSKÁ MALÁ FATRA / září 2011
Boboty
Boboty jsou zajímavým územím za Terchovou. Vápencové skalky vystupují na této stolové hoře do roztodivných tvarů a její vrcholovka odkrývá nejeden krásný výhled na hlavní hřeben Malé Fatry. Zde poprvé vstupujeme na území národního parku. Vlevo v rozsedlině prosvítá Terchová.
OCÚNOVÉ HORY
Nad hlavami rozeklaný dvojzubec,
lesem zní řev jelenů,
pro rozhled vystoupat na kopec,
cestou pohřebiště ucúnů.
Vydáváme se do Malé Fatry jakožto první oblasti pro mapování slovenských hor. Cestu plánujeme na zahrádce pivnice na Parkáně nad rozloženou mapou. Za několik dní si zakupujeme místenky do vlaku společně s lůžkovým komfortem. Pojedeme nočním vlakem a spoj je přímý z Plzně do Žiliny. Ideální to cestování.
Ačkoliv je naše cílové území menší rozlohou, k vidění zde bude (dle průvodce a doporučení od kamarádů) nepřeberné množství přírodních krás. Přechod MF zkoušíme sestavit na několik možných způsobů. Nelze ovšem projít vše a tak se rozhodujeme nechat průchod Horními a Dolními Dierami na někdy příště a místo zahájení treku vytyčujeme výstupem na Boboty.
Ve středu večer se táhnu s naplněnou krosnou na nádraží. Jsem zde první, RoS dorazí za chvilku. Není mi už nějaký den dobře, celkové nachlazení si nemohlo najít méně vhodnou dobu. Ale to v horách povolí. Lístky máme koupeny už pár měsíců, přímý expres z Chebu až do Žiliny zastavuje na peróně a tak rychle hledáme náš lůžkový vagón. Nastupujeme, s průvodčí měníme lístky za deky a povlečení a jdeme do kupé. Na chodbičce zevlují postarší chlapíci, prý jedou do Velké Fatry a vypadají jako ostřílení zálesáci. Trošku nás postraší medvědy v MF, začínám pobrekávat a raději se zacpanými uši ustupuji do našeho kupíčka. Je zde rušno, dva postarší dědulové kmitají nohama na palandách a jeden z nich se za chvíli zašije kamsi na pidilůžko pod stropem s blikající zářivkou. Naše místa jsou ta úplně vespod. Krosny dáváme za žebřík, natahujeme prostěradla a jde se na kutě. Zhasíná se světlo a začínám pošilhávat po řetízku u šoupacích dveří. Již několik lidí nás varovalo před vykradením kupé, tak zajišťujeme karabinkou řetěz a teď už fakt rychle spát, abychom byli na druhý den svěží.
Serpentina
1.den čtvrtek 15.9.2011 - Přes Boboty na chatu na Grúni.
Vlakem to cloumá sem a tam, kola podvozku práskají o kolejnice, skřípou a kvílí, hážeme s sebou ze strany na stranu, ale nakonec vítězí spánek. Ťuk, klep, bum...někdo klepe na šoupačky. Otevírám oči a RoS oddělává řetízek u našich kupo-dveří. Proč?, ptám se sám sebe a stín na chodbičce mi dává jasnou odpověď. Nový přistupivší cestující se na nás zubí. Květáková hlava vrhá temný stín do naší nasvícené kajuty. Kluk o něco mladší než my se vyšvihne na horní palandu a prohodíme s ním pár vět. Prý má namířeno do Bukových hor, míst, kde se ztrácí turistické značky a medvědi nahánějí zbloudilce do svých nor. Naposledy koukám na zubící se hlavu připomínající Pierra Richarda a převaluji se na druhý bok. Teď to musím dospat v jednom kuse až do rána!
Zvoní budík, promnu si oči, ne není to sen, doopravdy frčíme vlakem. Květák spí a RoS se už balí, je ráno. Odevzdáváme deky a povlečení u průvodčí. Za chvíli zastávka Žilina a pelášíme podchodem na autobusák. Je to jen kousek. Za 10 min nám odjíždí bus do Terchové. Kupujeme si lístek a 45 minutový přesun se nám zdá jako nic po celonočním transportu. Konečně výstup do volného prostoru, definitivní tečka za cestováním pomocí motorů, teď začne ta zábavnější část. Pěkně po svých. Terchová se zmítá trošku v mlze, oparu. Kupujeme vodu v obchodě, zásoby se určitě hodí. Vycházíme cestou na Tiesňavy a nacházíme lavičku u potoka. Ideální místo pro snídani. Při baštění k nám z protějšího domku přichází slovenská babička. Prý kam jdeme a kde spíme. Nabízí ubytování za docela slušnou cenu a podává nám vizitku. Snad příště, babi. Dnes chceme spát na chatě v horách, tedy pokud bude volné místo. Neopovrhneme ale ani spaním ve spacáku ve světnici a pokud to také nebude možné, máme s sebou stan. Dáváme sbohem Terchové a stoupáme po silnici proti proudu potoku Varínka. Asfaltka je to celkem pěkná, vytváří místy fotogenické zákruty.
Ač na úpatí hor a za vesnicí, ačkoliv vytvořeno lidskou rukou, asfaltem, kovem a barvou i toto zákoutí má něco do sebe. Lze tušit tyčící se skalní masivy nad námi.
Docházíme k rozcestí Tiesňavy. Odtud vycházejí dvě turistické značky, každá na svou stranu soutěsky. Vybíráme zelenou značku směřující přes Boboty. Podklad se mění z asfaltu na lesní pěšinku strmě stoupající do svahu. Okolním lesem prostupuje mlha, výhledy se zatím nekonají. Přicházíme k první skále a jako pomocná ruka je zde zaražen řetěz. S plným báglem ideální berlička, stoupáme vzhůru až na miniaturní hřebínek. Dostáváme se na rozhraní mlhy. Lesem už začíná prostupovat slunce. Počasí nám ukazuje svou vlídnější tvář.
Mlha v horském lese
K vykouzlení náladové fotografie ideálně dopomůže kombinace lehké mlhy s osvitem slunce v lesním porostu. Při výstupu na Boboty se tak stalo v okamžiku překonání hranice mlhy držící se v rozsedlině.
Dochází nás skupinka lidí, co se nepohybuje zrovna nejtišejí. Na chvíli shazujeme bágly na zem, odpočíváme a necháváme je přejít. Mezi stromy prosvítají vápencové skalky. Zanedlouho dosahujeme těch nejvyšších skal Bobot (1086m). Počasí je perfektní, lepší jsme si snad ani nemohli přát. Za vrcholky skal se nám otevírá pohled na hřeben Malé Fatry v plné kráse. Úplně vlevo se nám za skálou objevuje Stoh. Je to zajímavý kopec.
Protější vrcholovka
Zde se rozprostírá hlavní hřeben Malé Fatry. Posedáváme na skalkách Bobot a upíráme zrak vpřed. Tak tudy někudy půjdeme za dva dny. Dole v údolí je Štefánová. Tam na nás určitě čeká vychlazené pivo.
Postupujeme dál vrcholovou pěšinou zpoza skal mezi pokroucenými stromy a na jednom místě vylézáme na skalní plošinu v ohybu cesty. Zde se nelze nezastavit. Je už vidět i Rozsutec. Jeho vrchol máme v plánu zítra.
Rozsutec
Unikátně rozeklaný Rozsutec se skládá ze dvou vrcholů, ten níže položený je více zřejmý na druhé fotografii.
Dvojčata Rozsutce
Pravý, vyšší vrchol nás čeká následující den. Zatím je můžeme zkoumat pohledem cestou na chatu na Grúni.
Scházíme po zelené značce k rozcestí se žlutou - Vrchpodžiar. Když se vyloupneme z lesa, vidíme před sebou Malý Rozsutec. Paráda. Ale co to? Pod pohorkami nám prosvítávají fialové květy. Ocúny, rychle z cesty, ať tu krásu nezničíme. Rostou si tu klidně přímo na turistické značce.
Louka s ocúny
Hned pod Rozsutci je louka posypána květy ocúnů. Zjeví se vám nečekaně pod nohama.
Na palouku pod buky si dáváme sváču u ohniště. Poté pokračujeme do Štefánové. Ztratili jsme dost výškových metrů, které opět nabereme stoupáním na chatu. Ale ve Štefánové je u cesty hospoda, jak příjemné se posadit na zápraží a dát si točené, jedno, dvě. Dost bylo zdržování, nyní ale už vzhůru. Obtěžkané batohy se nám na zádech kroutí jako had, nohy těžknou... Nad chatou se svalujeme do trávy a civíme na její umístění v malé kotlince. Za ní je vidět Rozsutec, parádní jeviště.
Chata na Grúni
Zde strávíme dvě noci, mezi kterými je umístěn vrcholový den Rozsutce. Obsluha chaty, zasazení do přírody a její poloha jako výchozího bodu pro tůry je ideální. Jen se musí šlapat ke hřebenu stále nahoru.
Po výdechnutí zamíříme k chatě a domlouváme nocleh. Náhodou mají volnou cimru s dvěmi palandami na dvě noci, cena je akceptovatelná. Platíme hotově, dáváme si své věci na pokoj, posilněni pivem Kelt a polévkou jdeme fotit Rozsutec ozářený sluncem blížícím se horizontu. Večer je to jako vystřižený.
Svahy Rozsutce
Osvícený pruh úbočí Rozsutce paprsky zapadajícího slunce jakoby předurčovaly zítřejší výstup na jeho vrchol. Takováto scenérie je odměnou pro každého, kdo je obdivovatelem hor.
Po fotkách západu slunce jdeme posedět do krčmy nad mapou, RoS nevydrží dlouho sedět a jde spát. Ještě něco probírám při borovičce s místní obsluhou a návštěvníky a pak také mizím do pelechu. Snad mi borovička pomohla vypálit bolavý krk?
