KRIVÁŇSKÁ MALÁ FATRA / září 2011

Po snídani se loučíme s chatařem, vracíme klíče od pokoje a batohy suneme na záda. Popruhy se nám opět zařezávají do ramen, vycházíme před venkovní terasu a začínáme stoupat vyšlapanou stezkou ve trávě vzhůru k Poludňovému Grúni (1450m). Den předtím jsme tudy šli za vrcholem Velkého Rozsutce nalehko s batůžky, nyní plně naložení kloužeme ve svahu po vlhkém podkladu a hledáme nejvhodnější stupy v podobě trsů trávy pro postup výše. Ohlížíme se zpět a vidíme chatu, jak se nám pomalu propadá v dolině. Bylo tam úžasně...

Dosahujeme Poludňového Grúně. Trpké stoupání přináší své ovoce. Vidíme nádherně na Boboty. Také již námi navštívená vrcholovka směrem mezi Stoh a Rozsutec se klikatí jako had. Napijeme se a vyrážíme opačným směrem - po hlavním hřebenu k Chatě pod Chlebom.

Pomalu se rozcházíme po hřebenovce. Její profil je neustále nahoru a dolu, cesta se sbíhá většinou z více stezek vyšlapaných ve vzájemně se proplétajících liniích. Snažíme se vybírat ty nejsnazší pro výstup. Pohledem zpět spatříme kontrast převýšení horské stezky nad údolím.

Na kraji
Stezka se klikatí po hřebeni.

Počasí je dnes plné oparů, na velké focení do dálek to není. Nevadí. Posunujeme se vrcholovkou až k rozcestí na chatu pod Chlebom. Odbočujeme vlevo a traverzujeme svahem postupně dolů k chatě. Docházíme k ní a doufáme, že zde bude místo na přespání. Vcházíme do prostorné místnosti chaty, kde je i bar s obsluhou. Můžeme přespat za malý obnos ve vlastním spacáku v místnosti hned poté, co zavřou hospodu ve 22:00hod. Zaplatíme poplatek a jdeme ven, abychom ukousli ještě něco z dnešního dne venku. Blízký dolík je ideální závětří pro to si dát dvacet a mít klid od mumraje kolem. Dnes si zde dala dostavení přinejmenším půlka obyvatel Žiliny a půlka Prahy. Fotíme skomírající slunce nad horizontem, přilehlý Chleb, vlnící se trávu... Na chvíli usínáme s krosnou pod hlavou.

Z přímého dosahu chaty
Na Chatě pod Chlebom je pro nás nejlepší variantou vypadnout ven a věnovat se focení.

Nadešel čas zajít do chaty, kde je věru plno. Lokty vybojujeme poslední místo u stolu a dáváme si něco na zub. Pak se přiřítí skupina lidí a její vedoucí, který huláká na celou místnost o zítřejším plánu cestovní kanceláře Vertikála. Nemá smysl hodnotit řvoucí občany z naší domoviny, opilce z jiné grupy polévající nám pivem spacáky a padající z lavice na zem... Vysílení divadlem našich spoluobčanů usínáme v půl 11 na podlaze potemnělé špeluňky v nacucaných pivních spacácích. Tato noc je jedna z nejhorších, co bychom dali za to spát raději venku v dolíku vedle chaty.

Chleb
Vrchol, pod kterým je zasazena chata.

zobraziť na mape