LÚČANSKÁ MALÁ FATRA / září 2016
Z Minčolu
Pohled na severní část Malé Fatry.
HOLOVÉ HORY
Od Kľaku po Strečno s pevnou vůlí,
střídavě stoupáme a klesáme,
nemít však po ruce dřevěnou holi,
tak přechod možná nedáme.
Co předcházelo
únor 2016
Po neúspěchu vycestovat do hor minulý rok kvůli nečekané operaci slepáku (neměl jsem zrovna kliku a vlastně nakonec i jo, že jsem tady) jsme letos opět rozhodnuti k dalšímu podniku horského seriálu. Jelikož nám loni nevyšly Roháče a následně ani plán projít Slovenský Ráj nalehko (což už byla taková z nouze ctnost), rozhodujeme se zvolit úplně jiný cíl, mnou často vyzdvihovaný při plánech destinací. Lúčanskou Malou Fatru! Jubilejní pátá sezóna bude perličkou v podobě pěkně zalesněné hřebenovky s občasným výhledem.
18.5
Posledně jsme dost řešili cenu dopravy na Slovensko a zrušení přímého nočního vlaku z Plzně. Cenu cca 2200Kč za osobu pro cestu tam i zpět (v lůžkové variantě) jsme nakonec srazili díky volbě konkurence Českých drah, a to nepřekvapivě díky Student Agency, na pěkných necelých 1000kč i s vlakem z Plzně do Prahy a zpět. Výhodou je tedy cena, nevýhodou nutnost dojet do Phy, odkud pofrčíme lehátkovým vagónem. Časově to vychází tak, že budeme v Žilině příliš brzy na to, aby nám hezky navazoval první ranní spoj do hor. To samé při odjezdu v neděli - v podstatě budeme odjíždět až po půlnoci, tzn. v pondělí. Doufáme, že trocha čekání se díky příhodné ceně za lístky vyplatí a vytěžíme z této situace i nějaký čas navíc pro poslední den v horách.
8.8.
RoS mi volá ráno do práce, že si narazil kloub prstu na noze a nemůže dle vyšetření tři týdny nosit těžké věci. Odjezd 18.8. tedy musíme stornovat a přebookovat na jiný termín, nejlépe nám vychází termín 23.-25.9. V noci už bude ve stanu celkem kosa, ale na druhou stranu barvy podzimu snímkům z hor přidají na té pravé atmosféře!
10.8.
Výměnu lístků zařizuje RoS a musíme doplatit dražší cenu cesty na Slovensko o 250Kč/os, takže suma sumárum letos cena dopravy 1200Kč/os. z Plzně do Žiliny a zpět. Večer pořádáme poslední posezení pro plán trasy Na čepu (Pivotečka je plně obsazená) a vypadá to, že by vše mělo klapnout. Plánujeme i sled treků na dalších cca 10 let. Jaká to troufalost!
17.8.
Rychle píšu na chatu Martinských holí, že tento víkend nepřijedeme, ale až cca za měsíc. Úplně jsem zapomněl změnu termínu ubytování nahlásit! Provozovatel chaty pan Ondraský nám bez problémů vyhoví.
30.8.
Protože máme možnost se podívat, jaké bylo počasí v prvním termínu, tak se celkem povedlo. Co nám však přinese konec září? Předpověď zní těsně před odjezdem úplně ideálně, teploty kolem 15°C, mírný déšť v sobotu. Během noci několik stupňů nad nulou, bude teplo.
Plán přechodu
Jako traser jsem navrhnul celý přechod tak, aby se dal zvládnout v pohodovém tempu během tří dnů a měli jsme dost prostoru na všudypřítomné focení. Výchozí bod přechodu se ještě rozhodne podle aktuálního vývoje počasí. Za slunečného dne vyrazíme z Čičman, v případě deště z Fačkova. První noc spaní na Skalkách (posed či stan), další na Martinských holích v chatě, 16Euro za noc. Poslední místo na trase je Strečno. Jedná se o trasu obecně známou vedoucí po hřebeni Lúčanky. Přechod se zdolává i v opačném směru od Váhu na jih, ale mně se líbí právě směr od Kľaku. Proč? Pokud by se nám totiž povedlo začít z Čičman, navázali bychom na trek ze Strážovek z roku 2013. (Nakonec se ale rozhodujeme vystoupit už ve Fačkovském sedle a trávit čas více na Kľaku a Skalkách. Jak se ukáže, udělali jsme jen dobře!)
V plné polní
Na cestě ke Kľaku bukovým lesem mezi skalami, zatím ještě bez holek.
čtvrtek 22.9.2016 - Den odjezdu
V půl sedmé večer se scházíme na hlaváku obtěžkáni bágly s plnou výbavou. Nechybí nám vaření, stan, zásoby jídla i voda k budoucímu pochodu. RoS má novou Fjallraven Kajku, sedmdesátku zářící novotou a nepěchovanou skoro k prasknutí. Moje stará, leč zachovalá šedesátka Gemma na tom není o moc lépe a poprvé se zamýšlím nad tím, jaké zbytečnosti jsem do ní nacpal navíc, že je také tak těžká? Na dlouhé rozmýšlení ale není čas, po sedmé už sedíme v rychlíku do Prahy a na hlavním nádraží se nakonec usadíme na večeři v Burger Kingu. Hamburger mě moc nenadchl, ale hladový přeci z domoviny neodjedu. Na RegioJet čeká po půl desáté celkem dost lidí, vagón číslo deset nalézáme řazený mezi prvními za lokomotivou a vcházíme do kupé, které vypadá moderněji, než jsme tomu byli zvyklí u ČD, leč místa je zde stejně poskrovnu. Dnes by nás zde mělo nocovat celkem pět. Naše lehátka jsou ta úplně dole, o která má zájem manželský pár, jenž má zas nocovat pod stropem. Chtějí s námi místa nejdříve vyměnit, aby se následně sami rozhodli dobrovolně přesunout na sedadla v druhém vagónu. Dáváme batohy za žebřík, chvíli rušíme povídáním nocležníka nad námi, ale posléze zhasínám světélko nad pryčnou a jde se spát. Noc bude krátká, před třetí ranní už budeme v Žilině!
Pukající slunce v horách
Lúčanské Malé Fatře vévodí na jihu zubatý Kľak. (Pohled ze Skalek.)
Jsme vzhůru něco málo po půl třetí a s ranní kávou v ruce od RegioJet postáváme v chodbičce vagonu. Moc se nám ven do té zimy nechce, ale když vlak zastaví, není zbytí a přesunujeme se do nádražní haly v Žilině. Zde si to budeme muset odstát do půl šesté, kdy odjíždí první spoj z autobusáku do Fačkovského sedla. Abychom se ale zas tak nenudili, pozorujeme místní cikánskou omladinu poflakující se halou dovnitř a ven. Z celkové ranní letargie nás probouzí až postarší pán, důchodce s jezevčíkem, s krosnou nad hlavu a širokým úsměvem…., že prý v plánu má návštěvu Vysokých Tater, Pienin a Polonin. Přijel sem právě teď EuroNightem za poloviční jízdné a dále se hodlá přepravovat pomocí Slovenských Drah zdarma. Posléze se k nám také přihovoří dva postarší turističtí chlápci, to už ale během dalšího čekání na autobusové zastávce. V úmyslu mají zdolat Velkou Fatru a odchází k jinému nástupišti. To nám už bus přijíždí, krosny dáváme dospod véhiklu a usedáme do zadní sedadlové části. Venku tma jako v pytli, kopce zatím nejsou vidět. Ovšem za půl hodinky jízdy se situace mění, první vrcholy po levé straně spatřeny, ANO, to je naše hřebenovka, kterou půjdeme další tři dny. Už i Kľak rozpoznáme, náš dnešní hlavní cíl. Po hodině cesty busem vystupujeme v sedle. Za šera fotíme Kľak a jdeme cestou za ohradu s Emu hnědým k horské chatě, jak jinak nazvané než horská chata Kľak. Otevírají v 8:00 hod, takže opět čekáme, než budeme moci vpadnout do hotýlku a něco pojíst. Naštěstí před budovou stojí dřevěná teráska, výhled směřuje přímo na kopec a slunce právě vychází nad lesy. Jelení říje je v plném proudu a troubení se line údolím jednoduše všude. Osmá hodina odbíjí, v chatě jsme však odmítnuti, vaří se pouze pro ubytované hosty.
Odchod z civilizace
1.den pátek 23.9.2016 - Z Fačkovského sedla přes Kľak na Skalky aneb kdo si počká, ten se dočká
Fačkovským sedlem opouštíme kopce poznamenané sjezdovkami.
Odkazují nás do Salaše Kľak, u které jsme vystupovali při příjezdu. Dřevěnice je očividně nově postavená, otevřeno má mít od devíti. To platí ale pouze v sobotu, dnes v pátek má až od desíti. Teď babo raď. Protože jsme už pro dnešek zkušení čekatelé, povalujeme se na sluníčku venkovního sezení a vyhlížíme na hodinách desátou. Ve správném rozhodnutí vyčkat nás totiž utvrdila velmi početná skupina dospělých s dětmi vyrážejících naším směrem. S nimi nemá cenu vydávat se na cestu. RoS zjišťuje nemilou věc, v útrobách busu mu zřejmě z venkovní kapsy batohu vypadla petka vody a tak zakupuje dvě malé půllitrovky do zásoby. Na vaření bude zapotřebí. Až v deset hodin do sebe cpeme kapustnici / dršťkovku a pak… pálíme do hor!
Slunce již vysoko v nadhlavníku a teprve stoupáme z Fačkovského sedla (802m) prašnou cestou na rozhraní lesa a louky k prvnímu rozcestí. Kraj lučiny zdobí drobné květy ocúnů. Často zlomené od všudypřítomných bot, kopýtek, jízdních kol či traktorů, vyjímají se zde svou krásou a bojují o své místo v trávě. Poprvé a naposled jich vidíme takové množství pohromadě. Na rozcestí Staré cesty opouštíme červenou značku a jdeme na žlutou vstříc kopci Reváň. Nastupujeme do prvního stoupání v Lúčance, podobných nás čeká na trase ještě mnoho a prakticky jím zahajujeme přechod hřebene.
Reváň
První výstup v Lúčance s odměnou pěkného výhledu.
Cesta přibírá na sklonu a prověřuje nás serpentinami. Posléze se dostáváme do zajímavých situací díky tak dobře prošlapané cestě, že se její povrch změnil v nesoudržnou bahenní mazlavou hmotu. Stoupáme jen velmi obtížně, ale pořád je to lepší než klesání. Jinak bychom to vzali šúsem rovnou dolů. Přichytávajíc se čehokoliv, balancujíc na každém alespoň trochu zpevněném kousku půdy či kořenu, vybíháme z lesa do Reváňského sedla (1184m). Spousta suchých travin nám poslouží k očištění pohorek a první výhledy na Velkou Fatru berou nádech i výdech. Počasí nám zatím přeje! Blíže k hoře se dostáváme na malý kamzičí chodníček a znenáhla Kľak (1352m) je před námi v celé své kráse! Hledíme na široce rozevřené údolí, početná skupina krkavců se s křikem pouští do vzdušných hlubin, aby zanedlouho opět vystoupala na skalní temeno zdejšího nejvyššího vrchu.
Kľak
Celkový dojem majestátnosti místa dotváří vzdušní letci – Krkavci velcí.
Protože jsme na vyhlídce sami a je nám jasné, že na vrcholu již potkáme nějaké turisty, jen velmi pomalu prostupujeme pod skalním převisem k dalším vyhlídkám. Odtud provedeme výšvih k vrcholovému kříži, kde na skále rozbalujeme bágly pro něco k snědku. První větší stoupání je za námi, zatím máme připsáno pět set padesát výškových metrů od sedla. Z téměř kruhového rozhledu se naše pohledy nejčastěji ubírají směrem našeho budoucího pochodu. Úplně v dálce, zčásti zahalen v mracích, rozeznáváme vysílač na Velké Lúce (1476m). Odtud se jeví vážně daleko. Podstatně blíže je Hnilická Kyčera (1218m), snadno rozeznatelná díky své vrcholové louce. Před ní je zřejmá paseka se Skalkami (1190m), kde chceme dnes nocovat. Hned pod námi trůní fotogenická Ostrá skala (1220m), ke které se vzápětí spouštíme po červené značce. Sejdeme velmi příkře dolů do malého sedélka, abychom se mohli škrábat po vrcholovém hřebínku Rovných skal vedoucích k Ostré skale. Zavrávorat si zde nemůžeme dovolit, tak rychle scházet s kopce zase nechceme.
Rovnou (skalou) za nosem
Pohled směrem našeho třídenního pochodu nám dává tušit, že si mákneme.
Ohlížíme se čas od času na Kľak, který bohužel není v ideální poloze pro focení. Z Ostré skaly následuje pekelný sestup do Vríčanského sedla. Klouže to po svahu tedy řádně, zkoušíme traverzovat a jít spíše po trávě, ale i tak má naše nejisté cupitání za následek RoSův pád na zadek. Sám to mám zázračně bez ztráty kytičky. Možná za to může i jedna malá vychytávka, co jsem si pořídil k foťáku, resp. jeho pouzdru. Protože chodíme s přístrojem stále přes rameno, abychom mohli pohotově ihned fotit, často se nám brašna všude plete a při sestupech překáží. Koupil jsem si tedy karabinu, kterou držák pouzdra přicvaknu k ramennímu popruhu krosny a eliminuji tak nepříjemný posun přístroje směrem dopředu. Funguje to celkem chytře! Docházíme do sedla a hodnotíme místo z hlediska přenocování. Proti větru chráněný dolík by nám jinak jistě přišel vhod za nepřízně počasí. To se ovšem nyní zdá být stabilní a tak se držíme plánu vyškrábat se na Skalky. Líbilo by se nám tam postavit stan s výhledem na Kľak a okolní kopce.
Skalky
Rozlehlá louka se z Kľaku jeví jako ideální prostor pro bivak.
Pro dosažení rozhraní lesa a paseky je to stále lesem vzhůru kolmo proti vrstevnicím. Ze zkušenosti dopoledního výstupu do Reváňského sedla plného bláta si raději u okraje lesní cesty vybíráme vhodné větve, které nám poslouží jako hůlky. Protože ale jdeme zítra na Martinské hole, přejmenovávám je na holky. Pěšinkou, již na louce, jdeme podél kraje lesa až na vrchol Skalek (1190m) a cestou se snažíme najít myslivecký posed, který by zde měl kdesi pod nejvyšším skaliskem stát a nabízet místo pro přespání. Nedaří se nám jej rychle nalézt (s čímž jsme tak i trochu počítali), a protože se začíná pomalu šeřit, rozbalujeme přístřešek na travnatém plácku v blízkosti horské kleče. Překvapivě tady roste ve velkém shluku a pro nás skýtá hledané útočiště. Z postavení stanu nemáme obavy, nejsme v chráněném území, ani parku.
Bivak na Skalkách
Večer nacházíme rovné místo u kleče s ideální polohou pro ranní paprsky vycházejícího slunce.
Kolíky jdou zapíchnout do země jako po másle, kdo by to byl na Skalkách řekl. Pod podlážkou mohutná vrstva trávy, budeme spát jako na matraci. Potěšující zpráva pro RoSe, protože se mu prý vyfukuje karimatka. Bivak je ideálně zašitý v případném závětří, jen Kľak je schován za hrbem Skalek a nebude ráno přímo vidět. Pěkný výhled je odtud ale na Dutou skalu (1054m), z tohoto úhlu pohledu s tvarem perfektního kužele. Připojuji Colemana k plynové bombě, abych mohl ohřát vodu na čaj a nudle. Náhle si všímám za mými zády v kleči úzké stezky. Krajní větve jsou okousány od zvířat, evidentně vysoké zvěře. Není tento průchod zakrslou horskou dřevinou používán i medvědem? Pokud vyjdeme z předpokladu, že by ho mohl využít, krásně by ho „vyplivl“ zrovna u našeho stanu. Protože jsme si všimli soušky (nerozuměj soudružky), co se válí opodál, zatarasujeme s ní vstup k nám na palouk. Prachbídná „závora“ nám dodává na placebo pocitu, že jsme v nedotknutelném území. Odměníme se za práci teplými instantními nudlemi a čajem. Na hlavě už máme čepice, celkem se ochladilo. Je půl osmé a mnu si oči. Jsem dost unavený. Moc jsme toho ve vlaku předešlou noc nenaspali. Jdeme zavěsit všechno jídlo na vzdálený smrček a při tom spatřím na kraji lesa… posed!
Měsíc ubývá
V čase našeho pobytu v horách má zatemnělou přesnou polovinu.
Stojí tam celkem nekrytý, dobře viditelný a popravdě nevíme, zda je to přesně ten, který jsme hledali. Těžko bychom teď přesouvali tábořiště jinam a na průzkum posedu už nemáme chuť ani elán. Kolem bivaku máme vše sklizeno, krosny dáváme na sebe do předsíňky, vedle nich pohorky, zapínáme vchod Jurka a uléháme do spacáků. Chvíli posloucháme řev jelenů v bukovém lese pod námi a také zvuky, kdy se chvíli co chvíli něco šustne. Během noci utichá jelení vábení laní a slyším jen mlaskání …od RoSe! Prý chrápu na celou dolinu. V konečném důsledku se k nám, díky přirozené rušičce, přes noc neopovážil přiblížit žádný zvědavec.
Určení letců
Protože jsme si nebyli úplně jistí, jaké ptáky na Kľaku vlastně pozorujeme, jejich definitivní určení jsem musel nechat až na doma. Původně jsme v terénu mysleli, že by to mohli být i orli, dle konců křídel a plachtění. Jen ten zobák, zbarvení a hlas nám moc neseděl. Dle srovnání mnou pořízeného a zvětšeného obrázku ptáka v letu s fotografií z netu a popisu na wikipedii jsem došel k jednoznačnému názoru, že se jedná o Krkavce velkého.
1. Krkavec velký je velký černý pták s mohutným vysokým zobákem.
2. Jeho křídla jsou dlouhá a i na konci široká, prstovitě zakončená jako u některých dravců.
3. Krkavec má klínovitý ocas.
4. Let krkavce je klidný s volnými rázy křídel, někdy klouzá zvolna vzduchem. Umí dobře plachtit.
5. Hnízdo si staví na vysokých stromech a na nedostupných skalách.
Srovnání a jednoznačná identifikace
První obrázek je zvětšenina z mojí fotografie. Druhý je stažený z internetu k porovnání.
