STRÁŽOVSKÉ VRCHY / srpen 2013

BLUDNÉ VRCHY

K nebi se tyčí kamenné jehly,
tiesňavy drolí se na kámen,
na Vápči dravci ze tmy křikli,
značky se ztrácí, jež hledáme.

V Žilině vyskakujeme z vlaku, jdeme na autobusák, kde koupíme v potravinách něco zásoby jídla a vodu, pak také chleba ve stánku. Předpokládáme, že každému z nás vystačí jeden bochník na 4 dny. Necháváme se také zlákat sladkým koláčem a cpeme se jím posléze na zastávce do Hlboké nad Váhom. Nejsme si dle rozpisu jízdního řádu úplně jistí, kdy pojede a tak se ptáme řidiče, co právě přijel k našemu nástupišti. Ujišťuje nás, že za hodinu pojede. Čekáme na čas odjezdu a povídáme o tom, co vše nás v následujících čtyřech dnech čeká… Konečně nastupujeme. Přesun busem je rychlý, na křižovatce nám zastavuje a máme to kilometr do vesnice po zelené značce. Vesnice je hezky upravená, procházíme jí a vcházíme do lesa. Zde by měl být někde Hlbocký vodopád. Bohužel není značen na rozcestníku a malou odbočkou ho nacházíme v rokli. Stav vody je nízký,ale hezky padá po povrchu skály v mírném proudu.

Dochází nás skupina mladých a jelikož jdou nalehko, snaží se stoupat příkrou cestou po levé straně vodopádu vzhůru. My scházíme zpět kousek po cestě, kterou jsme sem přišli a stoupáme výše až k rozcestí pod Roháčem. Zde je už čilejší turistický ruch. Kousek za rozcestím se nám po odbočení z cesty naskytne asi nejkrásnější výhled na Súľovské skály shora. Kamenné jehly trčí kolmo k nebi. Vpravo je vidět rohatá Brada, dole zříceniny Súľovského hradu, za ním Velký a Malý Manín. Pod námi v údolí na nejnižším místě náš dnešní hlavní cíl - kemp v Súľově.

Skály
Výhled z hřebene skal do údolí na Súľov.

Jdeme do Roháčského sedla a pak po modré značce dolů. Protože jsme na hranici kotliny, nacházíme cestou další vyhlídky. Zde se na skalních terasách otevírají opět úchvatné pohledy do nitra podkovy Súľovských skal.

Brada
Vrcholová partie Brady

V kempu volíme levnější variantu noclehu. Stavíme stan, popijeme pivo a nalehko se vydáváme na průzkum Súľovského hradu. Dnešní den přeci jenom nekončí. Cesta ke zřícenině začíná u asfaltové cesty kousek za obcí. Zanedlouho jsme u polorozpadlých zdí, procházíme úzkou soutěskou po kamenných schodech. Pro dosažení nejvyššího bodu se musíme krkolomně prosoukat úzkým otvorem ve zdi do útrob zbytků hradu a odtud se můžeme rozhlédnout po kraji. Brada se k nám točí jiným profilem, než tomu bylo dopoledne.

Hrad Súľov
Za klenbou ruin hradu se tyčí Brada.

Sledujeme pod námi Súľov s kempem. Skrz hledáček fotoaparátu fotím i náš stan. Snad se do něj nikdo nevloupal? Vše máme v krosnách bez dohledu, ale to už je risk trekování. Slunce se kloní zemi, stíny se protahují, hřebeny získávají na plastičnosti. Nikde nikdo.

Súľov
Stíny se protahují.

Z opojení nás vytrhává rodinka Čechů se slovenským průvodcem. Ros jim udělá pár společných fotek a jdeme dolů. V kempu sprcha, večeře, chvíli posedíme a jde se spát. Zítra nás čeká přesun do Strážovských vrchů.

Do kempu natěžko

zobraziť na mape


Na hrad nalehko

zobraziť na mape

Další den