CHOČSKÉ VRCHY / červen 2019
Vrchol Velkého Choče
Exponované a nejvyšší rozhledové místo vrchů.
MOKRÉ HORY
Doliny ústí na mokré louky,
po žebřících vlezeš do převisů,
nalezneš místa kde mlely se mouky,
vodopády tu burácí do lesů.
Plán přechodu
Nesouvislý hřeben vápenných vrchů tě v přechodu nezastaví. Troufale si projdeš dolinami Prosieku a Kvačan od západu na východ, pak putuj spojnicí kolem Pravnáče do Lúček k travertinovému vodopádu. Posledním dnem se porovnej s nejvyšší horou, vysokým Chočem. Vévodí těmto vrchům, byť výškou přebije naši ohromnou Sněžku. V těchto horách musíš být pozorný na vodu. Pokud ti nebude dopřána shora, tak zaútočí zdola. Prameny zde ale vysychají, pokud je tedy vůbec v lesích nalezneš. Okolní mokrý terén spolu s cestami vedoucími koryty potoků prověří tvé umění impregnovat. Tolik vodopádů jako zde jinde neuvidíš. Zvířaty to v těchto kopcích jen žije a květy prorůstají skály nejvyšší hory tak bohatě, že vzácné se ti jeví jako běžné.
K patě roztodivných vrchů se budeš muset z Liptovského Mikuláše dopravit autobusem, který si pro tebe na zastávku přijede jako na zavolání. Prázdná místa v prostoru pro cestující odráží část týdne, v který jsi se tady objevil. Pátek je vhodným dnem pro vstup do soutěsek, kdy lidí je zde nejméně. V Prosieku vyskoč do chladného rána, mraky přikrývají Prosečné jako neproniknutelná čepice. Jeho vrchol nyní nezahlédneš.
Vstup
1.den pátek 31.5.2019 - Z Prosieku do Prosieku
Úvodní cesta do Prosiecké doliny
Zdejší bufet nyní otevřeno nemá. Ke sklonku dne pro tebe ale ještě sehraje důležitou roli. Posnídej zatím v přístřešku u budky, kde se jinak vybírá parkovné. V tuto šťastnou brzkou ranní hodinu zeje prázdnotou. Prosečianka na tebe volá z křovin, jdi za jejím hlasem až k prvním skalním vratům. Ohromné stěny propouštějí proti tobě dravou říčku, nastup na první dřevěné molo kolem kamenné stěny. Mokré kameny jsou nastraženou pastí, stejně tak břehy, kde se voda přelévá do zatopených tůní.
Potok
Lávky na dně skalní brány.
Cesta vyznačená na stezce podél potoka je na některých místech podpořena lávkou, u přelezu skalní rozsochy je ti ku pomoci řetěz uchycený ke skále. Dále však vede povětšinou pouze korytem rozvodněného toku. Dávej pozor, až ti sklouzne noha do vody, ve vlhké dolině jen těžko botu vysušíš. Pokud se ti povede přeskákat po kamenech na druhý břeh říčky a promočený parťák nemůže najít na své straně potoka klacek pro oporu, hoď mu nějaký na pomoc. Časem se k tobě bidlo pro hledání rovnováhy opět navrátí.
Prosiecký potok
Divoce si razí cestu dolinou.
Turistickou značku někdy ztratíš z dohledu, jdi a drž se vody a proti proudu prostupuj bez velkého přemýšlení. Dej na svou intuici. Stezky se rozebíhají a spojují, některé jsou slepé, končí v neproniknutelném houští popadaných smrků. Dolinou prochází i jiní lidé a až narazíš na výrazný polom, svorně s nimi nalezneš cestu kudy jít dál. U rozcestníku Vidová se zastav a odběhni se podívat na vodopád Červené Piesky. Byla by škoda ho minout bez povšimnutí.
Kamenné moře
Zvětralé skály se drobí na kousky.
Nejdříve tě stezka povede po svahu kamenného moře, pak se zvedne ke skále a řetězy ti dopomohou sejít na dno slepé soutěsky. Je tu chladno a vodopád s burácením dopadá na dno strže. Stromy ti vadí ve výhledu na hranu padající vody, proto budeš muset přeskočit na protější břeh. Z tisíců kapek budeš mít mokré nohavice a taktéž ulpí na polarizačním filtru objektivu. Stojíš zde schován sám za balvanem, liduprázdný kamenný sál s nebeským stropem se ti na chvíli stane svatyní k zamyšlení.
Místo dopadu
Mokro je tu všude.
Až se vrátíš k rozcestníku, bude se tě parťák ptát, kde jsi tak dlouho byl a stane se mu to samé. Taktéž se vrátí za desítky minut z místa, kde je zakázáno spěchat a čas plyne správně tak, jak má. Prosieckou dolinu opustíš úžasným závěrem přelézáním skalních bradel, kamenných kotlů a vymletých misek, tzv. skalních hrnců. Právě ty zadržují průzračnou vodu, která odráží vše, co tyčí se nad hladinou.
Prostup dolinou
Skalní fjord s hrncem.
U Svoradu je chodník na Prosečné kvůli kalamitě uzavřený, nezbude ti nic jiného než pokračovat do Velkého Borového po travnatých loukách. Až tady si všimneš, že se počasí nezměnilo. Vyšel jsi ze skalních průrev na otevřené prostranství a mraky se stále líně válí po okolních kopcích. Mokré louky jsou nasáté vodou a leckde musíš obcházet močály velkým obloukem. Před časem zde dlouhou dobu pršelo, chladné jaro právě doznívá, skřivan polní se ti třepotá nad hlavou a zpívá veselou melodii.
Na loukách
Na spojnici mezi dolinami.
Výhled do dálek zde teď nečekej, zahleď se raději do trav pod nohama, kde spatříš krásně kvetoucí prstnatce májové. O kousek dále tě zaujme prazvláštní pohled. Několik desítek metrů od cesty jakoby zkameněla skupina vojáků, některé z postav stojí a jiné zas polehávají či klečí. Neměj strach, to jen několik neučesaných solitérních jalovců zde trpělivě tráví dlouhý čas. Až sejdeš do vesnice a mineš stádo pasoucích se ovcí, zavítej do pohostinství Borovec. Dobře tu vaří a v kamnech ti zatopí.
Jalovce
Bizarní tvary vzácných dřevin.
Do Kvačanské doliny nastoupíš shora. U skály, co rozděluje cestu a říčku Borovianku do dvou paralelních linií, začneš mírně klesat. Chladné prostředí zde uchovává horské druhy rostlin jako v atmosférickém skleníku, generátor miniaturních kapek vláhy jede na plné obrátky v podobě Ráztockého vodopádu. K němu musíš překonat potok po kluzkých a nestabilních kamenech, zpět tou samou cestou. Peřeje a malé vodopádky zde poznáš na stovky způsobů.
Ráztoky
Schovaný vodopád.
Jedno tu má ale svůj unikát. Až dojdeš na Oblazy, hrdě zde stojí dva mlýny, co mohou vyprávět o zaniklých časech. Pravda, ruce dobrovolníků na nich za ta léta dřiny zmozolovatěly, zhroucené stavby se musely vybudovat téměř nanovo, ale ten výsledek! Funkční spodní mlýn s mlecím kamenem na ječmennou mouku a stále provozuschopná pila na řezání šindelů pro samoobnovu mlýnu tě nechá jen tiše zírat. Kouzelné místo pro zasnění se a setrvání. Dobou prověřené stavby uchovávají upozornění, že jednou se může opět zase žít takto účinně a prostě. Tehdy, až moderní technologie ztratí svůj potenciál a zdroje se vyčerpají.
Dolní mlýn
Do krajiny zapadá dokonale.
Z Oblazů stoupej lesním svahem k vyhlídce Malý Roháč. Dřevěná plošina ční vysoko nad dnem kaňonu, dole se blyští voda toku, který již proběhl pod mlýnským kolem a vykonal svou práci. Skály sem tam vykukují z korun stromů. Pokud pohlédneš na konec doliny, v dálce je vidět kus hřebene Nízkých Tater. Kdysi rušná silnice Kvačianské doliny se proměnila v parkovou cestu, v současnosti zde nepotkáš žádný koňský povoz natož automobil. Terénní nerovnosti jsou zde z minulosti srovnány odpaly skal, v jednom místě dokonce o dva výškové metry!
Skalní jehla
Pohledem do zarostlé doliny ji nelze přehlédnout.
Poté, co vyjdeš z jícnu doliny, krátce poseď v liduprázdné osadě. Zanedlouho se rozhodneš pokračovat odbočkou na žlutou značku k prvnímu stavení. Paní zde stlouká a natírá plot, pustí tě přes elektrické ohradníky travnatou cestou k Dlouhé louce. Prý je to kratší cesta a pro tebe bude i zajímavější. Poprvé pohlédneš na předhoří Západních Tater a také na vesnickou zástavbu v těchto končinách. Domečky se na sebe tisknou, za každým z nich velký lán zahrady pro sad, pěstování brambor a nebo pouze jen růst trávy, kterou spásají ovce.
Kůň
Za vesnicí pobíhají zvědaví koně.
Zanedlouho tě cesta opět přivede k hradbě lesa a postupně se ti otevře pohled na Liptovskou Maru. Přenádherná vodní nádrž se blankytně leskne pod celým hřebenem Nízkých Tater. Vlevo uvidíš první kopce Roháčů, na jejich svazích je ještě sníh. Vpravo zas Šípská a Malá Fatra krčí se směrem závěru tvého dnešního pochodu. Přichází zlatá hodinka, stíny se prodlužují, srnky přebíhají louky. Začínají se cítit bezpečně. Jdeš pomalu a fotíš si tu nádheru do paměti, na zápisná média, kam to jen jde. Dobíjíš si zde energii za období, kdy jsi ve městě nedostatkem horské přírody strádal.
Liptovská Mara
Podvečer v Chočských vrších.
V Prosieku se zabydlíš na terase občerstvení. Po tréninku zdejších fotbalistů tě nechají na zápraží posedět a když se uctivě zeptáš, můžeš si na louce u hřiště postavit stan. Na posekané trávě se ti bude dobře příbytek stavět, byť už za šera. Ještě si odběhni koupit do krčmy teplý čaj, za chvíli se ochladí a zimní čapku s chutí na hlavu nasadíš. Ve spacáku ti zanedlouho bude lépe. Až se v noci vyběhneš podívat na hvězdy, jsou všude a zaplnily oblohu v nejjasnějším pruhu Mléčné dráhy. Nad Kasiopeou zahlédneš padající hvězdu. Něco si přej!
