ŠÍPSKÁ FATRA / květen 2018




Dominantní vrchy
Na dohled Stohu a Rozsutci.






ROZKVETLÉ HORY

Skalnaté vrchy jsou poseté květy,
zvuk hromů kolem je nelibý,
s vděčností odhalíš malebné světy
osady Podšíp, či koliby.

Příběh

Plán přechodu

Několik let se už touláš slovenskými horami pouze v období posledních letních měsíců a pomalu přicházejícího podzimu, kdy listí už dávno ztratilo svěží zelenou barvu. Večer nastává brzy a jen těžko můžeš venku pochodovat v pozdních hodinách. Nastal čas pro změnu, poprvé okusit jarní horský vzduch, překračovat potoky naplněné vodou a všude slyšet zpívat ptáky! Prodírat se porostem vzrostlých kýchavic, přecházet rozkvetlé louky, najít si své první orchideje. Vím o takovém místě, kam se můžeš s batohem vydat. Mezi Malou a Velkou Fatru je vklíněna malá horská oblast, která nese mezi místními název podle zdejšího vrchu Šípu. Přejít hlavní vápencový masiv ti nezabere více jak jeden den, proto budeš muset svou působnost rozšířit do nejbližšího okolí. Když ti bude přát štěstí a nechytne tě jarní bouřka, sejdi ze Šípu, vlakem objeď Kopu a vstup v Krpeľanech do přilehlé Velké Fatry. Na Turčianském hřebeni se v pralesích ukrývá tajemný Kľak, který ti poslouží jako snadno dosažitelný nejvyšší cíl tvé horské cesty.

čtvrtek 30.5.2018 - Den odjezdu

Když ti vše navazuje jak má, na trati nemáš prodlevy a na hlavním nádraží v Praze tě neopije borovičkou starý Slovák jedoucí (jak sám říká) „z Rokycan na Slovač na pohreb“, pak se v čistých a ještě neušmudlaných věcech s poklidem natáhni na lehátku v kupé. Naposledy jako civilizovaný, navoněný pán. Za tři dny se místo tebe bude navracet nemytý poustevník, ale proč na to teď myslet. Z hor se nepřichází jako z města. Pohodlí zde musí stranou. Na oplátku si odvezeš to, co jinak ve světě vymožeností nabýt nelze.


Osada Podšíp
Nocování v liduprázdné osadě s výhledem na Malou Fatru je k neuvěření.



1.den pátek 11.5.2018 - Z Ľubochny do osady Podšíp aneb Jeden hrom bouřku nedělá.

Hned jak vystoupíš z vlaku po noční jízdě, neplánovaně delší díky zpoždění o něco málo přes hodinu, začni se zajímat o navazující spoj. Nemá cenu setrvávat v městě Ružomberok o nic více, než je nezbytně nutné. V Ľubochni jsi vlakem za pár minut a můžeš se tak ihned protáhnout na úpatí kopců Šípské Fatry. Projdi rychle městem a před mostem zahni vlevo ke kolejím. Až je přejdeš, žlutá značka tě rychle vtáhne do lesa a také do stoupání. Musíš dát zapravdu karpatským lesům, že rostou divoce a zcela po svém. Někdy se ti cesta ztratí v bujné bučině a směr k první zpevněné stezce budeš razit místy poslepu. Pokud přejdeš nějakou z odboček, vrať se zpět a hledej. To tě jen duch lesa zkouší z neustálé ostražitosti.


Havran
Nástup do skal zvlněného hřebene. Po cestě narazíš na dva vysílače.

Popadané kmeny stromů přeskoč, v odřezaných suchých větvích nalezni si svou vlastní hůl, která s tebou bude cestovat. Stane se ti nadlouho oporou při hledání rovnováhy. Stoupej strojovým tempem a měj oči otevřené. Brzy už spatříš první bloky Havraní skály prorostlé zohýbanými stromy. Zde ti začne příjemná chvilka s proplétáním se kamennými útvary. Některá místa můžeš obejít a neuděláš to. Až budeš mít balancování dost a rozhodneš se už raději místo pohodlně podejít, pak jsi právě na konci skal. Dosáhl jsi sedla pod Ostrým.


Stoh a Rozsutec
První pohled na Malou Fatru z Havraních skal.









V sedle si odpočiň, nastřádej síly na Ostré. Nezabere ti moc času vyjít vzhůru, u samotného vrcholu se přidrž řetězů, na travnaté nejvyšší plošině shoď batoh ze zad. Rozhlédni se do kraje, Stoh a Velký Rozsutec se k sobě tisknou, Kriváň stojí uraženě opodál. Namyšlený svou ojedinělou výškou má po ruce jen Chleb. Pod ním někde ve srázu svahů padá na kamenité dno Šůtovský vodopád. Před sebou máš skalnatý hřeben Šípu. Změř si znaleckým okem jeho vrcholovou linii, za pár hodin tudy budeš uhánět k osadě za hřebenem.


Krasové závrty
Někde v podzemí je skryta bezpochyby jeskyně.





Prohlédni si i oblohu a odežeň dotěrný hmyz. Bouřka je pomalu na spadnutí, nebo je vše jen iluze? Těžko odhadovat, slunce žhne a vítr jen líně pofukuje. Opatrně slez zpět do sedla a pokračuj do druhého, níže položeného Žaškovského. Cestou ucítíš vůni rostoucí divoké máty, nějakou si natrhej do kapsy. Večer si z ní uděláš čaj. Na louce se rozhlédni po květinách a v samotném sedle projdi mezi dvěma krasovými závrty. Na dně jednoho z nich rostou kapradiny, mezi kterými prosvítají bílé balvany jako sněhové hroudy. Nad rozcestníkem, ve stínu lesa, poobědvej s výhledem na louky a honící se mraky. Když v dáli zahřmí, věř své intuici a nikam se nežeň. Až zhodnotíš, že bouře nejde tvým směrem, pak teprve se vydej nahoru.


Žaškovské sedlo
Mraky zastíněná Kopa

Od sedla překonáš první výškové metry v lese, stín stromů přivítáš s vděčností. Šíp není přespříliš vzdálený, ale i tak se na jeho dřevěné vyhlídkové lavici rád posadíš, nohy necháš odpočinout a pohlédneš do kraje. V dáli do sebe mraky naráží, naštěstí žádná hrozba pro tuto horu a její bezprostřední okolí. Pokud někoho potkáš, nevěř všemu, co povídá. Mohl by tě jednoduše zmást, že vrchol Velkého Choče se jmenuje třeba Lysica. Výhled si zde vychutnej, ale neboj se pokračovat dále v cestě po hřebeni. Hned následující skály skrývají nejedno překvapení. Již dlouho sis přál naživo spatřit modré kalichy Hořce Clusiova a zde na vápenatých skalách nyní právě kvetou! V nejužším místě soutěsky rostou v puklinách skal vysoko nad hlavou a budou nechápavě kývat květy nad tvým úsilím projít škvírou s plně naloženým kletrem. Hůl prohoď na dno úžlabiny, vezmi batoh do rukou před sebe a prosmýkni se na druhou stranu. Máš tak volnou cestu k Zadnému Šípu, na kterém nese dřevěný kříž známky boje s mocnou přírodou. Vítr a blesky se na jeho těle navždy podepsaly.


Za Šípem
Směrem k Zadnému Šípu přibývá vysokých skal. Zde nalezneš rozkvetlý hořec Clusiův!





V lese cestou dolů narazíš na dvě cedule. Ta první tě bude chtít odklonit doleva slovy „nebezpečný sestup.“ Nenech se zlákat a pokračuj dále po hlavní cestě, dovede tě ke druhé, mnohem emotivnější. Lacko Chorvát, upravovatel horské cesty, je zmiňován v krátkém nekrologu. Tady, uprostřed lesní samoty a obklopen statnými starými buky si uvědomíš svou pomíjivost! Až dojdeš k první dřevěnici, úžas ti vyrazí dech. Odbočkou ještě rychle zkontroluj, zda pramen vody tryská z dřevěného přivaděče. Voda je tolik důležitá pro člověka, v horách si to vždy připomeneš. Pak už běž na louku osady Podšíp a obdivuj toto vhodně vybrané místo pro malou vesnici. Jeden srub se ve svahu tiskne na druhý, další skupinka se zase k sobě mačká pod obrovským kaštanem. Všimni si, jak bohatě kvete! Postav se pod něj a poslouchej hukot opylovačů, ponejvíce čmeláků.


Dřevěnice
Uzamčené truhly lidového umění.

Nejčastěji budeš pohledem tápat v dálce, kde se jako fata morgana zrcadlí vrcholy Stohu a Rozsutce. Ten obraz tě jen tak neomrzí, dívat by se na něj dalo neustále. Uvař si večeři, pak mátový čaj, večerní kávu. Nezapomeň však zavčasu postavit přístřešek, pokud si jej s sebou také doneseš. Tráva pod kaštanem je natolik hustá, že si na ní pohovíš jako na matraci. Až vše připravíš, bez výčitek odpočívej. Nech se unést krásou tohoto místa, které ti srovná myšlenky. Čas mezi dřevěnicemi utíká neúprosně rychle, ani se nenaděješ a padne šero. Zalez do spacího pytle až tehdy, kdy první hvězdy začnou mrkat na nebi.


Pod větví
Kaštan tě ochrání svou mohutnou korunou.

Túra z Hikeplannera
zobraziť na mape

Další den




Horské květy

Záplava květů kolem cest, na loukách a skalách nelze přehlédnout. Během putování je neustále k čemu se ohýbat, co zkoumat, fotit a určovat. Vytoužený hořec Clusiův poznáš jednoznačně, s ostatními květy to už nemusí být tak lehké.


Hořec Clusiův


Úročník Bolhoj Alpský


Pamětník alpinský


Plamének Alpský


Vstavač mužský


Vítod hořký


Silenka dvoudomá


Česnek medvědí


Blatouch bahenní


Kruhatka Matthiolova


Zběhovec plazivý


Kýchavice bílá Lobelova
(bez květu)